Historie lezecké stěny

Historie lezení na umělé horolezecké stěně

Počátky tohoto relativně mladého sportovního odvětví v České republice jsou neoddělitelně spjaty s lomnickým horolezeckým oddílem a potažmo s jeho umělou horolezeckou stěnou.

Jeden z prvních, kdo se podílel na uvedení lezení „pod střechou“ v realitu, je Pavel „Sucho“ Sucharda, jež za podpory tehdejšího ČSTV (Zd.Vaněk) rozjel v lomnické sokolovně tyto, na tehdejší dobu, v České republice neobvyklé aktivity. S minimálními finančními prostředky začal v roce 1988 s kamarády budovat na čelní stěně pódia lomnické sokolovny základy dnešní umělé stěny. Vše se tvořilo svépomocí. Chyběli informace, zkušenosti a dokumentace.

Prvořadým úkolem bylo zajištění bezpečnosti! Tvrdé dopady na parkety sokolovny by jistě nepřilákaly zájemce o trénink. Pod stropem se zazdily dvě kovové hrazdy, kterými se protáhlo lano a lezec byl tak jištěn s „horním“ jištěním. Čelní stěna byla rozdělena na dvě poloviny, takže mohli lézt dva lezci, každý pod svojí hrazdou. Nejdříve se lezlo po vysekaných dírách vymazaných cementem a až později se objevili umělé chyty.

V širokém okolí byl jediný výrobce P.Polanecký v Železném Brodě. Od něho je díky osobní známosti získal Pepa Vilimovský. Později se jich sada nakoupila a byly jimi osazeny první cesty. V další etapě vylepšování stěny došlo k umístění jistících kruhů uprostřed každé poloviny stěny.

Vzhledem k tomu, že o trénink pod střechou začal být zvýšený zájem, bylo nutno rozšířit možnosti lezení pro více lidí najednou. Přes stropní hrazdu najednou začala přibývat lana a situace se stávala nebezpečnou. Chyty byly ukotvené plastovými hmoždinkami a neodolali takovému náporu lezců. Bylo nutno přistoupit k jinému řešení. Po dohodě se zástupci sokola se odstranily cvičební kruhy a na jejich kotvy se umístily jistící smyčky, chyty se ukotvily do kovových hmoždinek, ve stěně se vyhloubil podélný otvor simulující „spáru“, zeď se nově vymalovala a postavilo se více cest, které se již mohli lézt „odspoda“.

V roce 1989 se již v Česku rozjel kolotoč výstaveb umělých stěn a to byl impulz i pro lomnické lezce. Překližkovou prvotinou byla samovýroba kolmé stěny v levém rohu pódia s naklápějícím se převisem, jejíž kostru vyrobil Petr Novotný a společně s Pepem Vilimovským, Petrem Stolínem a Pavlem Suchardou ji osadili překližkou.

V roce následujícím, tedy 1990 bylo dalším počinem oslovení profesionální firmy Makak z Jablonce nad Nisou, jež se zabývala výstavbami umělých stěn. Zcela novou stěnu začala budovat již podle projektu vyhotoveného Markem „Márou“Havlíkem. Další aktéři, kteří do toho šli byli: Pepa „Vilis“ Vilimovský, Mirek „Color“Sacký a Miris „Pěnda“Pěnička. Každý položil na stůl svých 10.000,-Kč a ČHS dal posledních 10.000,-Kč a firma Makak mohla začít za 50.000,-Kč stavět.

Vzhledem k tomu, že jsme byli v širokém okolí jediní, kdo nabízel možnost tréninku pod střechou, sjížděli se do sokolovny lezci z Jičína, Vrchlabí, Turnova, Semil a okolí. Díky těmto návštěvám a iniciativě při oslovování sponzorů se podařilo shromáždit obnos na přístavbu další části stěny. Společně s dotací 25.000,-Kč od ČHS se začala realizovat dostavba ve výši 100.000,-Kč.

Podmínkou přidělení peněz od svazu bylo do jednoho roku uspořádat horolezecké závody. Mirda “Color“ jako člověk, který se věnoval „Mároj“ a jezdil s ním po závodech po celé republice, byl hlavním organizátorem prvních závodů. Zkušenosti ze závodů z Prahy, Karviné, Ostravy a Police nad Metují zúročil v uspořádání prvého Aprílového poháru v roce 1994. Vzhledem k nedůvěře ČHS v upořádání závodů Českého poháru, byl do Lomnice přidělen „na zkoušku“ pouze rankingový závod. Díky organizačnímu týmu, do kterého se zapojila masa členů oddílu, dopadl závod lépe než na výbornou. Již po skončení závodu bylo jasné, že příští rok se bude v Lomnici závodit znovu a to již o body do Českého poháru.

V roce 1995 se tedy konal historicky první Aprílový pohár na úrovni České republiky. V souladu s názvem se konalo i odměňování nejlepších. Aprílové ceny (dřevěný ozdobený dort, molitanové chyty apod.) slavily úspěch i následující léta. Po zkušenostech z pořádání prvého „Apríláku“, bylo jasné, že stěna této velikosti nemůže konkurovat velkým pražským, ostravské nebo karvinské stěně a pokud budeme nadále chtít pořádat závody na úrovni Českého poháru, musíme se snažit sehnat peníze na rozšíření dosavadní stěny.

V letech 1996 – 7 jsme přistavovali. Podařilo se sehnat necelých 103.000,-Kč, za které opět firma Makak rozšířila stěnu v čelní kolmé části pódia.

Systém závodů již byl zažit a pevně zařazen do kalendáře závodů Českého poháru. Přestože jsme byli a stále jsme nejnižší stěnou(7,2m), kde se tyto závody pořádají, úrovní organizace se snažíme vždy „posunout laťku o něco výš“.

Organizační a managerské schopnosti vedoucích oddílu umožnily společně s náklonností ČHS další dobudování stěny v roce 2002. Stejná firma za dalších 206.000,-Kč doplnila stěnu na celé pódium. Byla vybudována naklápěcí boulderovací stěnka a nakoupeny sady nových chytů.

Lezení členů oddílu v sokolovně bylo v této době již každodenní a pomalu se začal formovat i lezecký kroužek dětí. Na bocích pódia ještě zbývaly možnosti dobudování a rozšíření stěny. Svépomocí jsme dobudovali poslední volný prostor v roce 2008, čímž byla dovršena možnost dalšího rozšiřování stěny na stávajícím místě.

K dnešnímu dni má stěna hodnotu zhruba 650.000,- korun. Díky obětavosti jednotlivých členů oddílu se daří oslovovat zájemce o tento sport z řad dětí a mládeže. Máme fungující dvě skupiny malých lezců pod vedením Pavla Suchardy a Zdendy Žoldoše. Budoucnost oddílu a pořádání závodů je tedy určitě na dobré cestě.

V Lomnici n.Pop. 26.10.2009

Zapsal: Mirek „Color“Sacký